Když se připravuješ na sjezd více informací , možná tě napadne, že těžší jezdec prostě dojede dál a lehčí se zastaví dřív. Není to ale tak jednoduché, jak se zdá. Klíčovou roli totiž hraje poměr mezi tvojí hmotností a třecí silou, kterou brzdný systém vytváří. U těžšího jezdce roste kinetická energie čtvercem rychlosti, takže i malý nárůst hmotnosti znamená výrazně vyšší nároky na zpomalení. Prakticky to poznáš tak, že pokud vážíš přes devadesát kilo, musíš se v cílové zóně aktivně připravit na výrazně prudší a delší dojezd, zatímco lehčí jezdec pod sedmdesát kilo se často zastaví téměř sám, jen díky přirozenému tření a mírnému protinaklonění lana. Proto je důležité znát nejen svoji váhu, ale i to, jestli brzdění zipline funguje na principu magnetické brzdy, pružinového tlumiče nebo obyčejné gumy, protože každý systém reaguje na hmotnost jinak.
Pokud jsi těžší, tvoje hlavní chyba bývá spoléhat na to, že brzda tě zastaví „sama". U lehkých jezdců to často funguje, ale u vás se lano v cíli prohne a elastické komponenty se stlačí mnohem víc, což může vést k nepříjemnému cuknutí nebo dokonce k nárazu do dorazu. Konkrétní rada zní: v poslední třetině dráhy se přestaň držet oběma rukama horní kladky, jednu ruku přesuň na zádový popruh a mírně pokrč nohy v kolenou. Tím snížíš těžiště a umožníš tělu absorbovat náraz. Zároveň si pohlídej, abys měl nohy aktivně před sebou, nikoli pod tělem – při prudkém brzdění zipline totiž hrozí, že se špičkami zachytíš o zem nebo o pneumatiky v cíli. Lehčí jezdci by naopak neměli v cílové zóně úplně povolit, protože při nízké hmotnosti nemusí brzda vůbec zabrat a můžeš zůstat viset metr nad zemí a muset se přitáhnout rukama, což je vyčerpávající.
Nejdůležitější je ale přizpůsobit techniku konkrétnímu stavu trati. Před sjezdem si vždy zjisti, jestli je brzdění zipline seřizováno podle průměrné hmotnosti, nebo je univerzální. V praxi to znamená, že pokud jsi výrazně nad průměr, posuň se v nástupní pozici o kousek dopředu a v posledních pěti metrech zatáhni za sebe mírně za lano, čímž zvýšíš tření kladky. Naopak pokud jsi lehký a víš, že trať slouží hlavně těžším jezdcům, připrav se na to, že v cíli nemusíš vůbec zastavit – pak je tvoje jediná záchrana přibrzdit nohou o zem, ale dělej to až ve chvíli, kdy máš jistotu, že lano je u konce. Pamatuj, že hmotnost neovlivňuje jen vzdálenost dojezdu, ale i to, jak rychle na tebe brzda začne působit. Těžší tělo potřebuje delší dráhu zpomalení, takže pokud vidíš, že se k cíli blížíš rychleji, než jsi čekal, nepropadej panice – místo křiku a cukání sebou spíš uvolni a nech práci brzdě, jen ji dej šanci tím, že se nepřidáváš.